1964-72 / ČZ motokros - Stručná historie modelů - 1.část

Značka ČZ sehrála v historii světového motokrosu významnou úlohu. Od počátku šedesátých let, kdy se zasloužila o vymizení těžkých čtyřtaktů ze závodních tratí, do poloviny let sedmdesátých získala celkem 7 světových titulů ve dvou třídách. Mohlo jich být osm, kdyby nebyl zasloužený titul ukraden Jaroslavu Faltovi v roce 1974. K tomu ještě tovární jezdci přidali řadu medailových umístění a titul v MS družstev v roce 1975. Naposledy se stroj se značkou ČZ objevil na medailovíém umístění v celkovém pořadí MS v roce 1976 díky titulu vicemistra Jiřího Churavého ve třídě 125. Poté již se značka ČZ postupně z MS vytratila a v 90.letech skončila i výroba sériových strojů.

Motocykly ČZ si však získaly za dobu své existence obrovskou řadu příznivců a vyvážely se do celého světa včetně USA, kde mají dodnes velkou sběratelskou hodnotu a kde je také můžeme stále vidět v závodech veteránů. Paradoxně právě v USA pracuje ještě dnes řada motocyklových servisů a prodejců, kteří se věnují značce ČZ.

V následujících řádcích uvádíme stručnou historii motokrosových modelů ČZ z období do roku 1972, kdy získala všechny své mistrovské tituly a v roce 1972 poslední podiové umístění v nejvyšší třídě do 500 ccm:

1964-1966

Dvouvýfukové modely

typy 968 – 250 ccm a 969 – 360 ccm (Twinpipper, "Dvoulauf)

Dvouvýfukové modely byly prvně představeny v roce 1960 při vstupu do světového motokrosu. Vlastimil Válek jej napoprvé dovezl k devátému místu. ČZ se s tím nespokojila a rok 1961 strávila vylepšováním tohoto motocyklu. V roce 1962 byl „dvoulauf“ znovu přihlášen a Vlastimil Válek  ho dovezl ke 4. místu. ČZ byla již spokojenější s tímto umístěním a nasadila v roce 1963 více těchto motocyklů. Jezdci obsadili 2-4 místo. Druhý byl Válek, třetí Grigoriev a čtvrtý Pilař. ČZ byla dostatečně spokojena a v závěru roku 1963 zadala tento motocykl do sériové výroby. V roce 1964 ho pak uvolnila  do prodeje jako první hromadně vyráběný a v bedně dodávaný tovární motocykl.

Rok 1964 byl v závodech MS pro ČZ také významným rokem. S belgičanem Jöelem Robertem v sedle vyhrála ČZ šampionát třídy 250 ccm a Roberta ještě následovali rusové - třetí Arbekov, čtvrtý Grigoriev a češi - sedmý Válek a osmý Pilař. V následujícím roce 1965 ČZ znovu vyhrála šampionát s rusem Arbekovem, kterého následoval druhý Robert a sedmý Válek (jezdil však na strojích ČZ i JAWA).

Rok 1965 byl také rokem, ve kterém byl představen v závodech model ČZ 360. Premiéra přinesla druhé místo s východním němcem Friedrichsem a třetí se švédem Tibblinem. Tento model používal stejný rám jako dvěstěpadesátka, ale motor již měl design, který byl (vyjma dvou výfuků) používán v dalších letech na novějších modelech.

1967-1968

Jednovýfuk horem – (Sidepipper ("bočák") , Montreal)

typy 980 – 250 ccm a 969.01 – 360 ccm

V roce 1967 ČZ představila ve světovém motokrosu jednovýfukový model s výfukem vedeným horem. Model byl označen typovým číslem 980 a měl design motoru stejný jako třistašedesátka a hliníkový válec téměř  čtvercového tvaru. Dvouvýfukový systém byl přestavěn na jednovýfukový.

Ve třídě 250 ccm dosáhla v roce 1967 ČZ následující umístění:

2. Robert, 4. Arbekov, 7. Shinkarenko, 8. Strnad, 9. Friedrichs, 10. Moiseev

a ve třídě do 500 ccm:

1. Friedrichs, 3. Bickers, 4. Válek (také Jawa), 5. De Coster, 6. Draugs

V roce 1968 získala ČZ oba světové tituly.

Ve třídě 250 ccm to byl Robert a dále 3. Geboers, 4. Konečný, 5. Bickers

a v pětistovkách zvítězil Friedrichs a na dalších místech se umístili 5.De Coster, 7.Dobrý, 11. Válek (startující ale také opět na motocyklu Jawa).

V roce 1969 přidala ČZ do svého vítězného seznamu ve dvěstěpadesátkách titul mistra a vicemistra s Robertem a Geboersem a další cenná umístění - 4. Stodůlka, 5. Konečný, 8. Strnad, 10. Moiseev, 16. Halm, 19. Bickers, 22. Karsmakers.

Ve třídě 500 se na CZ 360 umístili:

3. Friedrichs, 5. De Coster, 10. Homola (Jawa)

Při srovnání známých pozdějších modelů ze 70.let s tímto  je zde velmi málo odlišností. Design motoru je v základu stejný.

To, co platí  pro servisní pokyny modelů do konce roku 1974, platí i pro tento model. Nějaké rozdíly se ale přece jen najdou. Rám tohoto modelu je rozdvojený pod motorem namísto pozdjěšího rozdělení vpředu. Zadní držák motoru je širší. Magneto je užší a stejně tak jeho víko. Pozdější modely magneta se hodí pouze když je použit odpovídající model víka. Všechny modely mají třícívkové magneto a dvě zapalovací cívky a  svíčky.

Pozn.: Původní těsnění kliky na straně magneta může být zdrojem problém . Na tomto modelu deska, která drží těsnění je  přitlačována na kryt ze strany motoru. Při utažení krytu těsnění, mají šrouby tendenci ohnout kryt, což může způsobit netěsnost. Ačkoliv se těsnění zdá perfektní, může způsobovat netěsnost, což je příčinou špatného spouštění motoru, chudé směsi a zaolejování magneta. Toto může být odstraněno  přidáním více těsnění a těsnící hmoty mezi desky.

Na prvních modelech byly používány tři třecí a dvě přítlačné lamely. Venkovní náboj byl silnější.  Pozdější modely používaly čtyři třecí a tři přítlačné lamely a slabší venkovní koš. Dřívější spojky mohou být nahrazeny novějšími.

První modely používaly pístní kroužky s L profilem. Později byly změněny na

obdélníkový průřez. Ložiska pístního čepu jsou stejná a novější modely pístu mohou být použity. V případě třistašedesátky se může vrtání  změnit až na 380 ccm. Pístní čep,ložisko i píst se hodí perfektně.