1973-75 / ČZ motokros - Stručná historie modelů - 2.část

První polovina 70. let byla pro řadu evropských výrobců velmi obtížná díky nekompromisnímu nástupu japonských značek v čele se SUZUKI, které investovaly nemalé prostředky do vývoje svých motokrosových speciálů. To také znamenalo, že na své stroje i díky penězům nalákaly světové jezdce. Ti opustili i ČZ. Přesto mohla ČZ dovézt prvního českého jezdce k vysněnému titulu mistra světa. Nestalo se tak nejen díky neférové hře s politickým podtextem v posledním závodě, ale i díky značné řadě poruch, které ČZ provázely po celou sezónu. Jaké sériové motocykly vyráběla ČZ v těchto letech ukazují následující řádky:

1973

"Rakvička" a radiální hlava

MX typy 980.7 – 250 ccm, 981.4 – 380 ccm a 984.5 – 125 ccm

ENDURO typy 988 – 250 ccm

Tento rok přinesl některé radikální změny v designu. Hlava na dvěstěpadesátce a třistaosmdesátce byla změněna radiálním provedením žeber. Stopětadvacítka a nově představené Enduro 250 si ponechaly původní rovný desing žeber hlavy.

Nádrž byla změněna na typickou ČZ "rakev".

Karburátor zůstal nezměněn, ale vylepšen zvětšenou plovákovou komorou.

Převodovka na modelu 250 byla změněna na pětirychlostní.

Rok 1973 byl také rokem představení ČZ Endura.

V základu mělo stejný design jako motokros s přidanou elektrickou výbavou. Převodovka měla změněny převodové poměry pro cestovní a „trail“ použití. Přední řetězové kolečko bylo zvětšeno pro větší rychlost s novou převodovkou. První modely měly rovné žebrování hlavy, pozdější potom radiální žebrování. Ovládání bylo stejně excelentní jako poskytovaly MX modely po celá léta. Motor byl stejný jako u MX modelů a také stejně „nezničitelný“. Enduro mělo tolik porovnatelných parametrů s MX modely, že to mohl být téměř závodní model. Přesto ČZ nikdy Enduro neuváděla jako závodní model a motocykl byl podle ČZ určen pouze jako "on/off street fun bike". Díky tomu jste v tu dobu na trhu nenalezli lepší civilní off road motocykl.

Na českém trhu byl však motocykl velmi nedostupný a většina vyrobených kusů byla určena na vývoz.

V roce 1973 ČZ dosáhla v MS těchto výsledků:

Ve třídě 250 ccm : 6.Falta, 12.Šinkarenko, 13.Ribalčenko, 16.Baborovský

Ve třídě 500 ccm : 7.Stodůlka, 9.Hameršíd, 10.Toman

1974

Červený rám

MX typ 980.08 – 250 ccm; 981.5 – 380 ccm; 984.6 –125 ccm

Enduro 988.0 – 250 ccm; 992.0 –175 ccm

Motokrosové modely pro rok 1974 byly podobné stylu motocyklu z roku 1973.

První modely 1974 měly dvojitou zapalovací cívku a svíčku, pozdější modely přešly na jednu. Setrvačníky klikovky byly modifikovány do téměř trojúhelníkového tvaru a vylehčeny. Na rámu byl mírně změněn sklon krku řízení a tím došlo k prodloužení rozvoru o 30mm. Přepracován byl rovněž v části mezi čepem kývačky a nádrží. Zadní kyvná vidlice byla podstatně zesílena použitím trubkovitého tvaru, byla o něco delší a uchycení zadních tlumičů bylo přesunuto mírně vpřed. Tyto změny přispěly k zlepšení výkonu zadního odpružení. Nádrž si zachovala tvar „rakvičky“, ale byla nyní hezčí a lehčí hliníková. Uchycení nádrže bylo změněno na rychloupínaní řemenem. Ráfky kol byly vyměněny za lehčí hliníkové s bočními žebry zn. Akront. Zadní rozeta byla vylehčena řadou odlehčovacích otvorů, vodítko řetězu bylo opatřeno kladkou. Odlišný záchyt reakce zadní brzdy a táhlo zadní brzdy a plastový přední blatník byly další změny vedoucí mimo jiné k odlehčení.

Enduro model 1974 měl v základu stejný motor a rám jako model 73.

Nádrž byla změněna na větší (vypadala téměř stejně jako nádrž na starší motokrosové modely ze 60-tých let.) Baterie byla umístěna pod sedlo a elektrika byla vylepšena. Přední blatník byl plastový, zadní rozeta stejná jako u motokrosů, směrová světla a zrcátka byla v základní výbavě.

Na motokrosových modelech a dvěstěpadesátce enduru byly mírně rozšířeny sací a výfukové kanály. Výfukové potrubí na všech modelech bylo značně vylepšeno. Výkon motoru tím byl mírně zvýšen a váha motocyklu byla použitím lehčích dílů snížena.

Později v roce 1974 bylo představeno Enduro o obsahu 175 ccm. Velikost a vzhled byl stejný jako u dvěstěpadesátky, motor vypadal jako motokrosová stopětadvacítka. Stopětasedmdesátka má dělený píst , který její motor dělá vysokootáčkovým. Ačkoliv nemá takový kroutící moment jako dvěstěpadesátka, je rychlejší.

Obě Endura mají nový styl předního náboje a brzdy (stejné jako pozdější sériové modely 250/997 a 380/998. Mechanika a ovládání je excelentní u obou modelů.

Závodní sezóna 1974 přinesla ČZ následující výsledky:

Mistrovství světa 250 ccm: 2.Falta, 8. Halm

Inter AMA USA: 1.Velký, 2. Falta

ČZ byla oceněna FIM titulem Nejlepší motocykl 1974

Českoslovenští jezdci, kteří se v tomto roce zúčastnili slavného amerického mistrovství Inter AMA zcela ovládli tento prestižní seriál.

Falta se musel předčasně vrátit domů vzhledem k přípravě na konec světového šampionátu, kde měl šanci na titul. Seriál Inter AMA tak vyhrál Zdeněk Velký.

Zejména dodnes v USA populární Jaroslav Falta pak přispěl k vysoké oblibě strojů ČZ v USA, která stále mezi příznivci "vintage motocrossu" trvá a motocykly, které byly tehdy dovezeny do USA jsou dnes velmi ceněny a dosud se úspěšně zúčastňují národních veteránských závodů a jsou ve velké míře restaurovány a upravovány tak jak to můžete vidět na obrázku.

Rovněž v Evropě a ČR roste popularita veteránských závodů a evropský vetránský šampionát, který je vypsán ve čtyřech věkových kategoriíích je navštěvován i některými jezdci z USA. Nejvyšších úspěchů zde dosahují i jezdci z ČR a to nejen bývalí reprezentanti.

Světový šampionát 250 ccm v roce 1974 nebyl do poslední rozjížďky posledního závodu ve švýcarském Wohlenu rozhodnut.

Falta spolu s dalšími jezdci přeskočil startovací zařízení, avšak závod nebyl zastaven a restartován pro předčasný start.

Falta byl v závodě vytlačován z trati dvojicí týmových kolegů svého největšího soupeře rusa Mojsejeva. Bylo to tak zjevně úmyslné, že dav je vypískal a házel na ně různé předměty za toto nesportovní chován. Falta postupoval ze zadních pozic a zvítězil v závodě a získal titul šampiona. Mojsejev dokonce nedokončil závod. Ještě několik hodin po závodě Falta nic netušil. Vítězství mu však bylo odebráno za startovní incident.

Falta získal obdiv davu i soupeřů a mnohými je považován za nekorunovaného šampiona sezóny 1974.

Podrobně zachytil celou sezónu 1974 ve své knize Ukradený titul novinář a spisovatel Ivo Helikar.

1975

Falta replika

MX typ 980.05 – 250 ccm; 981.8 – 380 ccm; 984.9 –125 ccm

Tento model, jak naznačuje jeho jméno, byl podobný modelu se kterým závodil Falta v roce 1974.

Motocykl měl hydropneumatické vzduchové tlumiče, tzv. "Krňávky" (podle jména jejich konstruktéra Ing. Františka Krňávka, který se zabýval problematikou odpružení motocyklů). Zadní kyvná vidlice byla stejná jako na předchozím modelu, ale úchyty tlumičů byly posunuty více dopředu. Přední vidlice byly o 30 mm delší a zdvih měly 230 mm. Úhel krku řízení byl adekvátně tomu upraven.

Žebrování válce bylo redukováno a mezery mezi žebry byly širší. Model 380 ccm si zachoval stejné zapalování, ale na ostatních modelech byly použity menší vnitřní setrvačníky a jedna statorová cívka. (Bylo podobné modelům z počátku 60 let). Lehčí zapalování zmenšilo mírně kroutící moment, ale přineslo zvýšení otáček. To přispělo k zvýšení rychlosti a zrychlení. Ráfky byly použity lehčí hliníkové bez bočních žeber.

Pozdější modely roku 1975 měly nastavitelné přední pérování a pevnější spodní nosník vidlic a změněný karburátor. Znovu byla použita lehká hliníková nádrž a znovu byla lakována stříbřitě šedou barvou.

Na Enduru nebyly v roce 1975 žádné změny

Motokrosové ČZ byly opět oceněny FIM titulem motocykl roku.

V tomto roce získalo Československo titul v MS družstev ve třídě do 500 ccm v Sedlčanech.